Pohádky od Filípka

Měj jsem tu velkou čest dostat od třináctiletého kluka pohádky a poselství. Všechny je nadiktoval než odešla jeho duše babičce Evě. Moc si přál, aby se jeho pohádky a poselství dostali k dětem. Pomalu je s mojí mámou Marií Lacinovou sem vkládáme. Ještě nejsou všechny, ale už máme 19 příběhů přepsaných. Filípku Pohle moc děkuji za to, že jsi si mně vybral a pozdravuj tam nahoře.

Skřítek
Byl jeden skřítek a jmenoval se Zdravísek, protože pořád někoho uzdravoval, houby v lese, pařízky, kytky, zvířátka, ptáčky. Jen lidi, těch se bál.
Až jednou poslouchal babičky pod lavičkou.
Dala bych všechno, abych byla zdravá a vnouček je pořád také nemocný. Nevím, nevím jak to bude dal? Zdravísek vyskočil, pozdravil, rukama udělal srdíčko a něco do něj zašeptal. Položil je babičkám do dlaní. Rozdávejte to prosím dal, ať se vyzdraví co nejvíce lidí. Najednou bylo všude krásně zářivé světlo. Děkujeme ti skřítku to je zázrak. Nemate zač, i malí mohou pomáhat.
Stačí jen naslouchat, poprosit skřítka Šťístka, tetu Pokoru a největší ze všech Lásku a pak se dějí zázraky.

Lásečkovník
Na kraji lesa stala chaloupka a v ni bydlela babička, která pěstuje kouzelné kytičky bylinky. Jednou sel kolem malý kluk,byl unaveny a smutný. Co se ti stalo? Ztratil jsem radost, všichni se mračí a někam spěchají, nemam se s kým hrát a povídat. Pojď se do chaloupky, odpočineš si, uvařím bylinkový čaj, osladím medem a bude lip. Kryštůfek vypil čaj a hned usnul, zdál se mu krasný sen. Po probuzeni se ptal. Co je to za strom,nikdy jsem takový neviděl. Víš ten otvírá srdíčka lásečkovník, stačí si přivonět, přidávám ho i do svých čajíčků. Kryštůfek si přivoněl a najednou bylo kolem stromku plno děti,honily se ,smály mávali na babičku a Kryštůfka. Ten nejmenší přiběhl a dal jim pusu. Kryštůfek se znovu usmíval, našel znovu radost. Usmál se na babičku,ona mu to vrátila, usmál se na strom,ten pošeptal sss. Vždy když se sám na někoho usmál ,stal se zázrak .Poděkoval babičce a už u ni zůstal, pomáhal ji sbírat bylinky, zalévat kytičky i kouzelný strom. Staral se o zvířátka. Já si myslím, že i vy mate doma lásečkovník, přivoníte ,nebo se napijete a pak rozdáváte radost.

Zázrak
Stála chaloupka u lesa a v ní bydlela babička. Syn ji před lety odešel do světa, ona ho stále vyhlížela. Jednou na okno zaklepal holoubek, v zobáčku držel lístek ve tvaru srdíčka, babička z něj vařila čaj a pozvala děti, které šly okolo na výlet. Každý se usmíval, čím víc čaje vařila, tím vice lístečků přibývalo. Brzy se rozneslo, že v chaloupce bydli zázračná babička. Kdo v dobrém přicházel, s láskou odcházel. Až jednou podivné divoženky chtěly ten zázrak jen pro sebe . V noci vzaly váček s lístkem a utekly. Ať vařily čaj jak chtěly vůbec nebyl dobry a voňavý. Nikdo k nim nechodil. Na konec lístek vyhodily, vítr je rozfoukal po celém kraji. Jednou zalétl k nám a vyrostl z něj strom. Každý kdo jde okolo se pokloní, utrhne lístek a poděkuje. Je to totiž lásečkovník, zahřeje srdíčko a vykouzlí úsměv. To skřítek lásečkovník se probudí a vesele běhá sem a tam. Máme kouzelný strom, až půjdete kolem sám vám několik lístků utrhnu,a tý kouzelné babičce se vrátil syn,to on poslal holoubka.

Růžky
Ondra chodil do školy, ale moc se mu tam nelíbilo. Každý tam měl kamaráda ,jen on ne. Nedávno se přistěhoval z velkého města . Aby na sebe upozornil, tak zlobil. Učitel ho postavil do kouta, když se obrátil zpět k dětem, Ondra na něj vyplázl jazyk. To už bylo moc. Když si balil tašku a chtěl si nandat čepici nešlo to. Velmi se vylekal, na hlavě měl malé růžky. Utíkal k lesu, lehl si vedle potoka a plakal,co jsem to udělal, už mě nemá nikdo rad ,nebude mě chtít nikdo vidět. Nakonec tam usnul, našla ho tam babička, pojď ke mě Ondro, sníš si buchtu, napiješ se čaje a uvidíme co dál. Ondra poděkoval a brzy usnul. Kdo nemá rád ty v okolí, nemá rád ani sám sebe, víš Ondro? Ráno šel s babičkou na zahrádku ,celý den nosil vodu z potoka a zaléval bylinky, babička mu říkala jak se jmenují a na co jsou dobré. Jednou šel s babičkou do lesa a utíkal napřed , ve velké louži viděl broučka a berušku. Nebojte se, já vám pomohu. Vzal několik dřívek, udělal lávku, aby po ní vylezly ven. Poděkovali. Ondra se rozběhl po lese, uviděl vystrašená mláďátka, obalil si ruce trávou,vylezl na strom, opatrně dal mláďátka do hnízda, podekovaly jsi hodný. Malou kačenku odnesl do potoka. Když přišel domu a sundal si čepici, na hlavě už neměl růžky. Tak vidíš Ondro, někdy nemůžeš najít kamarády mezi lidmi, když se na svět podíváš srdcem, vzpomeň si, na bylinkovou zahrádku, tam ti taky děkovaly,vzpomeň si na všechny kterým si pomohl a na to co ti říkaly, na každého se usměj, podej pomocnou ruku, popros a poděkuj.

Kos
Jednou byl čertík s babičkou v lese a pozoroval veverky, jak skáčou ze stromu na strom. Ve větvích viděl kosy. Teď se pořádně dívejte, pořádně odrazit, roztáhnout křídla ,mávejte nahoru dolu a pořád rychleji. Hm to nic není, řekl první kos, ten druhy se bál. Kos Pepík se odrazil, zamával křídly začal se pyšnit jak mu to jde a udělal bum, ležel pod stromky v mechu ,au,au moje křidélko. Na hoře byl vystrašený bráška Filip, bylo mu Pepíka lito, Zavřel oči, opakoval co říkal tatínek. Letím, letím, přeletěl celý palouk a poprosil tatínka ať letí pro Pepíka. Vzali s maminkou brášku pod křídla a uložili ho do hnízda, Filip ho zahříval a nechával mu část své potravy, aby se brzy uzdravil. Děkuji bráško, děkuji rodiče, mám vás moc rad. Čertík šel dál, lehl si na kraj lesa. Najednou před nim byl malý skřítek, sundal čepičku, uklonil se. Jsem Lesníček a potřebuji pomoct. Byl velký vítr a všem nám zboural domečky, za chvíli bude zima. Rád pomohu! Čertík sbíral kuru, nosil větvičky a suchý mech. Potom ho skřítek přivedl ke stromům. Bude tady domeček pro skřítky Dubánci, viš podle toho stromu, tamhle pro Bukvičku, Březánky, Jedlinky ,vily Smrčinky a Borovičenky. Čertík dal dřívka ze všech stran, dovnitř mech, nahoru kůru a všechno utěsnil suchou travou. Všechny domečky byly u stromu, o které se skřítci a vily starají, zalévají, prosí Datíka, aby je proklepal a na podzim maluji jednotlivé lístky různými barvami. Přes zimu odpočívají. Až přijdete do lesa, prosim vás , zkuste také postavit domeček pro skřítky. Lesníček vám zatleská a pošle Snílky, bude vám teploučko a krásně. Moc děkuji, vlastně děkujeme.

Srdce.
Potkalo se srdce s penězma. Peníze říkají-náš pán má úplně všechno, jsme v luxusním domě s bazénem. Na co zrovna pomysli, hned má, nové televize, nejnovější mobil, počítač a auta. Je nás čím dál víc, jezdi s ním na dovolené, kde se s námi chlubí. A co ty, máš auto? Mam i nemam říká srdce, jsem u každého, ale nejlíp je mi u skromných obyčejných lidi. Dovolenou si nemůžou dovolit, už tak někdy sotva stíhají. Ale třeba děti, usmívají se, smějí se, chechtají- to je mi pak krásně. Hm a co si za to koupíš, ptají se peníze? Ale i Váš člověk mě má, říká srdce. To by jsme věděli, Nikdy se o tobě nezmínil, má a může mít úplně všechno. A jaky vlastně je, ptá se srdce? Někdy smutný ,tichý, nečte ,nezpívá. Ale ráno ,to je jiná, jedeme s nim do podniku, kde vynadá všem lidem. Nemá čas na otázky ,rozdá úkoly a jedeme se s nim bavit. Golfová hřiště střídají kasína, bary a diskotéky. Užívá si prý život, má přeci nás a je nás čím dál víc . Oči má stále přivřené, nevidí lidi okolo, proto nikomu nepomáhá. Škodí přírodě, zvířatům. Rád má, ale jen sám sebe a nás. Jednou při cestě autem nemohl dýchat a udělalo se mu špatně a musel jet do nemocnice. Rozdával nás a prosil o uzdraveni .Při operaci jsem se divil ,dlouho jsem nic takového neviděl. Kde jsou city, pokora, láska? Ptám se tedy, co je víc? Peníze nebo srdce? Myslím si,že pro mně i dost obyčejných lidi je víc srdce. Možná, že ostatní jen přetížili svůj život a zapomněli používat srdce.

Přání.
Pier s Filipem byli kamarádi, potkali se v nemocnici, kde si navzájem dodávali sílu a odvahu. Po uzdraveni, se dál scházeli. Pier poprosil dědu, jestli by Filip u nich být, že jde babička na náročnou operaci a on nikoho jiného nemá. Děda souhlasil a kluci poděkovali. Pomáhali na políčku, trochu s vařením, obstarávali koníka, králíky a slípky. Po práci spolu chodili na nedalekou skálu a snili o tom, jak by bylo krásné létat a poznávat svět. Poblíž potkávali dědečka, pozdravili a pohladili ho. Měli pro něj vždy ovoce, nebo kaši, kterou vždy jeden schoval od oběda. Děda seděl na pařízku a povídal, máte dobré srdce kluci. Splním vám tři přání, dobře si rozmyslete, co si budete přát. Už vím řekl Pier-všem lidem radost do očí a aby si znova vážili svého života a těch kolem sebe. Já bych si přál zvolal Filip, aby nikdo nebyl sám, děti, dospěli, ale hlavně babičky a dědové. Aby si vždy někdo udělal čas a potěšil druhé. Potom vykřikli oba ať je na světě krásné, každý si váží přírody, sluníčka, vody a sám sebe. Děda se pousmál, ale kluci přece jste chtěli létat. To ano, ale mi než vyrosteme, může se nám sen splnit. Dědeček nás učí myslet na druhé a pomáhat jim. Jste hodní kluci, sedněte si teď ke mně, zavřete oči, ruku si položte na srdíčko. Najednou oba létali z krásným andělem. Z výšky byli všichni lidé malí a hodní. Proletěli celým krajem i nad mořem kroužili. Splnil se jim sen, srdíčka se zalila láskou.
I vy si něco přejte, v tichosti poproste.
Zázraky se dějí, jen nesmíte přestat věřit.
Potom za vše, co vám přijde do života poděkujte.

Anděl
Na zem se každý z nás dostane ,aby splnil nějaké přáni nebo poselství. Jsou vybírány lidičky, které mají něco naučit nebo něčím obohatit. Při putování na zem, jsem potkal anděla. Měl krásný fialový plášť, pod ním tepalo srdce až po okraj naplněné láskou. Pohladil mě, vzal za ruku, putovali jsme krajem. Učil poznávat přírodu, ptáčky, zvířata a rostliny. Potom jsme hledali lidi, kteří si nás moc přáli a posílali modlitby k nám nahoru. Najednou byl z mého ,,anděla,,malý klučina, rozběhl se k usmívajícímu pánovi a paní.,,Maji srdíčka jako já,,tady už zůstanu i ty brzy najdeš,,Měl pravdu,brzy jsem uviděl velkého kluka, se srdcem na dlani. Několik dni jsem za ním chodil až mi řekl,a bych s ním zůstal. Byl kouzelný, bezvadný taťka a objímající mamka. Bylo nám spolu krásně.
Pak se stalo něco,co mi velmi změnilo život. Přejeli a ujeli. Znovu jsem byl zpátky, doma, kde už na mě čekal ,,Anděl,,s velkým srdcem. I on se pomalu vracel. Je tu krásně, čas plyne pomalu, někdy to vypadá, že se zastavil. Zůstali jsme tu jen několik dni. Oba nás vrátil na zem s úkolem otevřít lidem oči, ale hlavně srdíčka. Nahoře je to lehký, ale tady velmi těžký. Objali jsme se, podívali dlouze o očí a věděli co dělat. On rozdával radost a lásku svoji hudbou, já píši pohádky. V každé jsou naši kamarádi tam od nás. Oba víme, že i na zemi může být krásně. Otevřete prosím srdíčka spolu s očima, usmějte se. Přece i vy si přejete zachránit zem. BUDE LI NÁS čim dál víc, postupně ochráníme zvířata, rostliny a lidi. Budeme li si znovu vážit vody, sami sebe a navzájem si pomáhat, bude tu stejně krásně. Je to naše velké přáni. Děkujeme.

Slzička
Slzička se koulela, padala klouzala. Vůbec ji to netěšilo, protože lidičky kolem byli smutní. Po dětském rukávu sklouzla na zem a čekala, jestli si přeci jen nepůjde hrát. Dokutálela se ke studánce. Nevím, proč tu vlastně jsem? když jsem sama, moc mě to nebaví, když nás je moc, začnu se bát, prosím poraď mi co mám dělat?,,Běž na louku a uvidíš,,. Slzička nemohla dospat, jak se těšila. Louka se třpytila velkými slzami. Jen vysvitlo sluníčko, někam se schovaly. Slzička byla zase smutná. Najednou se zvedl vítr, byla tma a začalo pršet. Vystrašená slzička se schovala pod list.,,To jsou divné slzy, velké a dělají buch,plesk a cak,,My nejsme slzy, jen dešťové kapky, víš když je mrak plny, praskne a my padáme dolu na zem. Pak zasvítí sluníčko, které nás vysuší, pak padají další kapky. Nejsme smutné, tak je to na světe zařízeno. Po ránu se třpytí rosa. Když prší několik dni, lidé nás nemají rádi, ale stromy, zvířátka, květiny nás vítají. V zimě vykveteme v krasně vločky ,které pak anděle hází dolu. Musí nás být hodně, uděláme hebkou peřinu,aby příroda mohla odpočívat. V zimě nás mají nejraději děti, chytají nás, vyhazují, všude je slyšet dětský smích .Víš slzičko, tebe lide potřebují, čistí si nejdřív srdíčka a potom a potom smutna očička. Ale stačí je trochu polechtat a pošeptat, bude zas dobře, pojď si hrát. Uvidíš,za chvíli se začnou usmívat. Tu máme svůj úkol, ty i já. I ten, kdo nám srdce otvírá, ať hraje nebo zazpívá. Na kopci malý kostelík, nad farmou hvězda vychází, všem lidem pozdrav posila a na všechny se usmívá, ten malý kluk, co zvoní zvonečkem, pokoru, lásku přeje všem….

Úsměv
Byl jeden kluk, špatně chodil a děti se mu smály. Vydal se do světa hledat lásku a porozumění. Šel a šel až došel na paseku, kde potkal dědečka. Dal mu chleba a hrušku, co dostal předešlý den v jedné vesnici. Chvíli si povídali a děda mu řekl,,čím víc ti chybí, tím víc rozdáváš. Pak zmizel a zbyly po něm jen malé housličky. V noci se objevil anděl a poradil mu, ať se na ně naučí hrát. Chodil po světě a nemohl najít někoho , kdo by ho naučil hrát, jen tak pro radost.,,jsi moc malý,,mel bys byt hezčí, jsi divný, nemáš peníze. Kluk byl víc a víc smutný. Až jednou, šel kolem kostelíčku a uslyšel krásnou hudbu a zpěv tak vešel. Sedl do lavice a pomodlil se, poslouchal a začal se usmívat, zvedl oči .Všude kolem krásné světlo, prosil anděla, ať ho naučí hrát na housličky. Chodil sem každý den, jednou mu tam pan řekl, nemusíš přece hrát na housličky, stačí úsměv a srdíčko otevřít poslouchat tu hudbu potom pochopíš a struny v sobe naladíš. Kluk seděl s otevřenou pusou, tolik pokory a úsměvu nezažil. Potom šel na pódium, objal pána a poděkoval. Stal se zázrak, na housličky jsem se nenaučil ,ale začal psát pohádky a povídky. Také otevřou srdíčka, pohladí, otevřou oči, protože kluků jako jsem já je dost a já udělám všechno, aby nebyli smutní. Kouzelný dědeček přeci řekl,,čím víc ti chybí, tím víc rozdáváš a já, ač jsem na vozíku, se snažím každý den, pomáhat každému. Už se zase usmívám, protože úsměv je dárek.

Duha.
Nevím, jestli jsem spal málo, když jsem byl malý, ale po úrazu ruky, kterou mi museli znova operovat, jsem zase spal. Tentokrát jsem putoval do nebe, kde jsem se setkal s mnoha lidičkami. Pak mě poslali k dětem, postával jsem opodál, byly velmi smutný. Pak jsem si klekl a s ostatními dětmi dělal prstíčky sluníčka propojena srdíčky. Bylo to moc krásné. Další dny jsme otiskávali dlaně do hezounkých mráčku, tím hladili lidi dole. NAKONEC VŠECHNY DĚTI VYTVÁŘELI velkou mandalu z barevného písku. Každý do něj šeptal své přání, nebo poselství. Nikdo už nebyl smutný. Potom písek rozfoukávali a dolu s nim posílali vzkazy svým milovaným v podobě duhy. Barvy duhy připomenou, které barvičky, my nebo vy máme ze všech nejradši. Každý, kdo zachytí toto poselství, nikdy to nezapomene. Toto poselství pohladí, osuší slzy a zahřeje srdíčko. Poslouchal jsem hudbu, až jsem se znovu probudil. Přemyslím o tom, kam mě má tohle posunout. Život je plny práni, ale i úkolu a překážek. Vždy stoji za to bojovat, nevzdávat se. Není žádný začátek ani konec, jen cesta mezi tím.

Motýlci
Když jsem byl malý, přál jsem si lítat. Zdá se mi, že lítám dost často. Stále mi do života přicházejí situace, po kterých musím několik týdnů spát a pak lítám. Znám lidi,kteří přišli dělat radost. Do své práce dávají srdíčko, které zahřeje a pohladí. Skládají hudbu, zpívají, malují, sbírají bylinky. Díky za vaši práci. Všichni, kteří dělají radost druhým se pak scházejí v noci, hrají si a přeměňují se v krásné motýli. Pak několik dní létají, lidé se zastavují, usmívají, do křídel motýlích šeptají svá přání. Proto mají sametová křídla ,aby žádné nesklouzlo. Vždy,když uvidíte motýla, přivřete oči, usmějte se a něco si přejte. Létají z květu na květ ,k přáním přidávají vůni. Naučme se žít lehce a vesele, lítat jako pestrobarevní motýli. Všude je krásně, stačí se ráno pousmát a předat to každému koho potkáte.
Udělat za den alespoň 1dobrý skutek.
Potěši a zahřeje i vaše srdíčko.

Jak jsem potkal anděla.
Jak a kde jsem ho potkal? Myslím,že skoro v každé své pohádce či příběhu. Vlastně i naše životy doprovází alespoň jeden. S vděkem vstupuji do nového dne, s láskou a naději usínám, někdy opravdu po těžkém dni i děti mají bolístky. Rád potkávám lidi, kteří mi mají co předat, dost často nebeskou poštou, nebo propojením srdíček. Svým překážkám nastavuji štít, který se odrazí, dost často si jej půjčují i dospělí. Někdy mi poraní fyzické tělo, ale až do srdce si je nepustím. Vždy stojí za to bojovat,protože nikde není začátek, ani konec, jen cesta mezi tím, Je na nás, s kým a jak projdeme , procítíme a prožijeme. V noci prožívám znova své příběhy, potkávám lásku , víru a vděčnost. Pohladí, dobře o sobě víme, věnujeme si víc než 3minuty. U nás už do kolébky dostanou toto, važ si lidí a přírody, všude a všem pomáhej a nic za to nežádej, popros, pozdrav, poděkuj. Dobrý skutek udělej, něco krásného všem přej.
Věřím, že si moje příběhy přečtou i další lidé, kterým vykouzlím úsměv a pohlazení. Zatím je znají jen moji blízcí. Děkuji za všechno, co mám, co jsem prožil i za to, koho nebo kdo mě obohatil Anděla máme…Každý už někdy něčemu unikl o ,,vlásek,,nebo o ,,fous,,To jsem měl,,kliku,,nebo ,,štěstí,,jste už určitě taky někdy řekli. Při těžkých zkouškách si pak mnozí lidé vzpomenou a prosí o pomoc,,anděla,,který pak létá až k tomu nejvyššímu. S úctou k ostatním, požehnáním a nadějí usedáte každý rok k nastrojenému stromečku. Najednou se umíte zklidnit, zpomalit, zastavit. Potají utíráte slzičky při pohledu na zářící dětské oči. Usmíváte se ,a přejete všem štěstí, lásku a zdraví. Prosím myslete na toto přání na celé další roky strávené na této pouti. Už dobře vím, kdo a kde je můj ,,anděl,,.Chráníme se navzájem, hladíme andělskými křídly, nabíráme vodu ze studánek, šeptáme do stékajících kapek svá přání a posíláme je nebeskou poštou. Přidáme vždy krásnou energii, myšlenku. I vám přeji ať najdete svého anděla. Není třeba projít celý svět, často najdeme vedle sebe, stačí jen otevřít srdíčko. Jelikož je předvánoční čas, mám u sebe zvoneček i zvonek ..,,.,že pohádky je konec?,možná ano , ale životy žijeme dál, tak se snažte aby za to opravdu stál. Zázraky se dějí,je třeba jen věřit. Jelikož ani já, nechtěl nechat hledání až na ,,jindy,,pokusil jsem se hledat celý rok. Stalo se pár zázraků a já ho našel. Jsem velmi šťastný.

Andělská setkání
Cestoval jsem autobusem, koukal na paní, seděla proti mě. Přistoupila paní s dvěma dětmi pustil jsem ji sednout. Chlapeček asi 4letý přišel k paní a pohladil jí, maminka se omlouvala .,,Jsi anděl viď?,,.Pokrčila rameny a usmála se..,,já to poznám mají bundu a batoh jako ty,mají tam schovaná křídla ,aby je zlí lidé neotravovali a aby jim křídla nezmokla.,,Opravdu?,, řekla paní. Znova ji pohladil.,,JO,já to vím. Jo také andělé nemají zuby,víš? Maminka se znovu omlouvala a vysvětlovala dětem, že té paní asi budou dělat zoubky nové. Kluk mrkl a usmál se.,,Můžu k tobě na klín?,,.Maminka se divila, většinou se kluk bojí a schovává se za sestřičku nebo maminku. Chvíli si na paní položil hlavu.,,Poznal jsem tě,voníš jako anděl a srdíčko bimbá,, lásku nesu pro všechny,,slyšel jsem to,,pošeptal kluk. Paní se znovu usmála a podala klukovi obrázky se slaměným Ježíškem i pro sestřičku, druhý obrázek ,,Andělín a Andělína s křišťálky. Moc ti děkuji, změnil jsi mě tenhle podvečer i celý život. Já taky moc děkuji! Hladil a pusinkoval obrázky. Neboj nikomu neřeknu,že jsem tě poznal ,,aby ti neublížili,, ,,mám tě rád,,i já tebe malý andílku,,.Slzy už polykala i jeho maminka , lidi v autobuse se usmívali a sledovali příběh dvou obyčejných lidí,,nebo neobyčejných,,?,prožívali s nimi ,,andělské setkání,,.Pak kluk sundal čepici ,vlasy měl samou kudrdlinku a andělsky se usmál.,,Hele anděli přijď k nám na vánoce, ať nejsi sám a smutný,,.Paní kluka objala,,nikdy na tebe nezapomenu,,,,,ani já,..naučíš mě lítat ?,,,už teď to umíš andílku,,. Pak paní vystupovala, na okýnku přilepený nos, krásný úsměv malého rozzářeného kluka.,,Volal,jsem Miky,ale to ty přece víš,,.Na okno maloval srdíčka a posílal pusinky.,,Nikdy na to andělské setkání nezapomenu,,.Slzičky tekly celou cestu domů ,slzičky štěstí. Je dobré být na správném místě ve správný čas. Děkuji ti Miki, malý andělíčku.

Oči.
Po narození otevřeme a zvědavě koukáme kolem. Nejdříve pozorujeme své nejbližší ,později svět kolem nás. Naše oči vidí věci krásné ale i nehezké, smutné. Když usínáme, předávají své obrazy do srdíčka, každý v něm máme přihrádky pro dobré i špatné. Srdíčko pak vše vytřídí a pošle zpět očím. My pak pláčeme, nebo jen slzíme. Pak se říká,že nám,,něco spadlo do oka,,.Ale to jen rozpouštíme a vypouštíme to špatné nebo neveselé. Někdy stačí 3krát mrknout, nebo si vůbec špatný zážitek do srdíčka nepustit. Mějte oči otevřené, vnímejte i srdíčkem, vše krásné, barevný list, motýla, kytku,smějící děti. Pokud uvidíte někoho smutného ,nebojte se mu vyslat svůj úsměv popřípadě ho pohlaďte. Pokaždé,když něco uděláte pro druhého i vaše oči to potěší .Mějte oči tedy otevřené.

Tajemství
Bylo to před mnoha lety Filip putoval krajem, až došel k zahradě s krásnou bránou. Dovnitř nikdo nesměl, o to větší touhu měl se tam podívat. Obcházel plot, škvírou uviděl kluka. Kolem sebe měl spoustu hudebních nástrojů. Všichni na něj křičeli ať už konečně začne hrát. Filipovi bylo kluka velmi líto, nemohl si hrát, dovádět a smát se. Jednou, když všichni odešli, přelezl plot a skočil dovnitř. Kluk koukal na Filipa, nebál se, měl smutné oči. Proč nechceš hrát?, krčil rameny, nemohl mluvit, Vzal ho za ruku, lehli si do trávy a poslouchali, jak zpívá příroda spolu s květinami, které roztančí vítr, Pak slyšel ptačí zpěv. Filip kluka poprosil ať mu zahraje. Rozepnul si košili a něco maloval. Aha, už vím,ztratil jsi klíček od svého srdíčka, řekl Filip. Sundal z krku svůj klíček a odemknul obě srdíčka. Dali si ruce navzájem na otevřené schránky. Všude bylo krásné světlo. Zavřeli oči, lehli si vedle sebe, drželi se za ruce. Pozitivní energie se navzájem propojila v čisťounký potůček myšlenkové energie lásky. Vyměnili si košile, přečetli si v očích, že se konečně našli. Pak musel Filip odejít, ale stále se tam vracel. Kluk se začal usmívat a hrát na klávesy. Když byli velký kluci, potkali se na jednom koncertě. Na krku jim viseli stejné řetízky s klíčkem. S kým si navzájem. Odemkneš srdíčko, jsi pořád s tím člověkem propojený. Kluk si našel nové pozitivní lidi, měl hodně kamarádů, spousta zážitků, znovu mluvil, skládal, maloval a zpíval. Vše vycházelo s otevřeného srdíčka.

Nebe.
Napsal jsem pár pohádek a znovu jsem musel spát. Putoval jsem za svými kamarády nahoru. Děkovali,že jsem o nich napsal. Věřím,že moje povídky bude číst víc lidiček. Protože cítím že přibývají otevřená srdíčka. Dostal jsem nebeskou křídu a malovali jsme obrázky mezi bělounké mraky. Každý do nich foukl, tím zašimral lidi dole až kýchli. Podívali se nahoru to to poselství zachytí, Jen ten,co se umí dívat srdíčkem. Nikdo není smutný. Ale mě tu ještě nechtějí, musel jsem zase zpátky dolů..Obejmout Anděla, létal ke mně a zasypával krásnou energií. Prázdniny jsou na odpočinek, výlety dobrodružství, poznávání. Já je prospal, ale to nevadí, mám napsáno do zásoby. Až ostatní dědové budou usínat na lavičkách, budu jejich babičkám vyprávět pohádky při kávičce. Ze všeho co mi teď přichází se mám naučit trpělivosti, pokoře věřit v sílu bojovat dál. Učím se zvládat situace a překážky, skládám mozaiku barevných střípků. Těším se z lidi, kteří přicházejí, aby mě potěšili a obohatili .Moc za to děkuji.

Kosí král
Léto trávím v přírodě, vždy alespoň 14 dnů u starého Bači, pomáhám mu pást ovečky, no vlastně hlídám, aby se nezatoulaly a v tom mi pomáhá pes DON. Každý říká, jaké je horko a neprší. To jen teta Příroda lidem ukazuje pravou tvář a zrcadlo. Málo lidi se do něj podívá, jejich svědomí není čisté. Kdyby se příroda začala chovat jako většina lidi, moc by jich nepřežilo, je však mnohem moudřejší.
Seděl jsem v trávě, přiletěl ke mě kosi král, prosil o pomoc. Běžel jsem za dědou, pomohl mi udělat pítka, a s dětmi jsme je roznesly po okolí. I ptáčci mají žízeň. Děda Bača mi vypráví po večerech, jaké to bylo dřív. Lidé se velmi nadřeli, ale všeho co jim příroda dala si vážili, zvířat i lidí. Navzájem si pomáhali. Večer se schází teta Příroda se strýčkem Větrem, malým Deštíkem a Deštěm, tiše promlouvají o lidech. Až si lidé vzpomenou a uvědomí, že nás potřebuji víc, než mít čím dál víc aut, přestanou ničit přírodu, protřou své zaslepené oči a znovu otevřou svá srdíčka, pak bude vše jak má být a dost pro všechny. Teta Příroda mě pohladila, jsi malý a víš jak pomáhat. Když jsme večer zahnali ovečky do ohrady, začalo pršet. Vyšli jsme ven, zvedli ruce a poděkovali. Už vím, dostane jen ten kdo si to zaslouží. Myslím, že každý z nás může udělat něco pro přírodu, nebo dobrý skutek. Otevřít srdíčka a oči. Držím vám palce a s Kosím králem se začínáme usmívat.

Podzim.
Na podzim chodíme na dlouhé procházky do lesa. Podzim pomáhá skřítkům barvit lístky keřů a stromů. Sluníčko vykukuje za mraky a znovu se začne procházet mezi hebkými mraky. Strejda Podzim ho už posílá, aby si odpočinul po letním putování. Ještě se mu nechce ,,přece víš,že svými paprsky hladím lidičky, jsou pak na sebe milý a usmívají se,,.Srna se chlubí kolouškem,zajíci pobíhají po poli, v hlubokých brázdách se schovávají, ptáci usedají na linky drátů. Loučí se s létem. Pavouci tkají pavučinky, v kterých se jako perla třpytí rosa. Příroda je velká čarodějka. Pohladím koníky a spolu s dalšími dětmi jdeme na lov kaštanů a žaludů. V zimě se pak vracíme do lesa,když chodíme zvířátka krmit. Možná někdy najdu malíře, který svými barvy vykouzlí toho, který mne i vás provází pohádkami, ale i celým našim životem. Každý ho máme, jen někteří nechtějí věřit, všude nás doprovází a chrání nás.
Filip Pohl

Další přízpěvky Petradmina:

Pohádky od Filípka